Z hlediska fyziologického lze vytrvalost tedy členit takto:

• aerobní (dlouhodobá) - AV
• aerobně-anaerobní (střednědobá) - AANV
• anaerobní (rychlostní a krátkodobá) - ANV

AV
Schopnost organizmu zajistit potřebnou energii ke svalové práci při využití kyslíku a udržet po delší dobu rovnováhu. Hlavním ukazatelem aerobní výkonnosti je maximální kyslíková spotřeba, která se udává na 1 kg váhy (VO2 max/kg). Tuto hodnotu lze objektivně zjistit v laboratorních podmínkách na běhátku.

ANV
Schopnost organizmu zabezpečit potřebnou energii pro svalovou práci převážně bez přístupu kyslíku. Překonávat tento stav a z něho vyplývající důsledky co nejdéle bez újmy na výkonu. Hlavním ukazatelem anaerobní výkonnosti je velikost kyslíkového dluhu a koncentrace laktátupři plném výkonu.

ANNV
Kombinace obou.

Z uvedeného vyplývá, že optimální růst sportovní výkonnosti vyžaduje, aby treninková zátěž byla optimálně zastoupena ve všech uvedených treninkových zónách podle discipliny na kterou trenujete: aerobní - smíšená – anaerobní

Biochemická pásma zatížení

Jedna z metod, která se používá v tréninkové praxi a objektivně hodnotí jak stávající úroveň jednotlivých složek tak i dynamku jejich rozvoje je stanovení výše laktátu v krvi. Z hlediska potřeb treninkové praxe je potom možné objektivizovat jednotlivá pásma zatěžování organismu se zaměřením k efektivnímu rozvoji vytrvalosti. Proto dělíme treninkové zatížení při rozvoji vytrvalosti do těchto čtyř biochemicky zdůvodněných pásem:

• aerobní pásmo - laktát do 2 mmol/l
• aerobně anaerobní pásmo - laktát 2-4 mmol/l (převaha aerobní sl.)
• anaerobně aerobní pásmo - laktát 4-9 mmol/l (převaha anaerobní sl.)Anaerobní kapacita je zhruba z 90% geneticky podmíněna.
• anaerobní pásmo - laktát 9 mmol/l a vyšší

Podle specifičnosti požadavků

• Obecná
• Specifická

Přesná hranice mezi speciální a všeobecnou vytrvalostí neexistuje, jedna podmiňuje druhou. Rozdíl je z hlediska cíle. Speciální vytrvalost má vždy jasný cíl daný závodními podmínkami, všeobecná vytrvalost takový cíl nemá. Můžeme říci, že speciální vytrvalost je cílem a všeobecná je prostředkem.

Podle účasti svalového systému

• Lokální - pohybu se účastní jednotlivé části těla, menší svalové skupinyméně než 1/3 těla
• Celková - pracují více než 2/3 svalstva, velké nároky na dýchací a oběhový systém

Podle typu svalové kontrakce

• Dynamická
• Statická

Podle trvání zatížení

• Rychlostní vytrvalost: do 20 s, ATP – CP zóna
• Krátkodobá vytrvalost: 2 min, LA – zóna
• Střednědobá vytrvalost: 8 - 10 min, LA/O2 zóna
• Dlouhodobá vytrvalost: přes 10 min, O2 systém

Toto dělení je nejčastěji používané a uvažované při přípravě tréninkových plánů.

Dlouhodobá a střednědobá vytrvalost

Základní charakteristika

Základem je:

• rozvoj fyziologických funkcí
• účelnost a ekonomičnost techniky
• rozvoj volních vlastností
• doba trvání je od 3 minut po několik hodin
• rozhodujícím způsobem se uplatňuje O2 systém (energie se získává oxidativním způsobem), při střednědobé vytrvalosti je oxidativní způsob získávání energie základní , ale s rostoucí intenzitou se zvyšuje podíl anaerobních procesů (při 10 minutovém zatížení činí asi 20%, při 2 minutovém zatížení činí asi 60%)

Z fyziologického hlediska rozvoj střednědobé a dlouhodobé vytrvalosti podmiňují aerobní výkon a aerobní kapacita:

Aerobní výkon(VO2max)

- maximální spotřeba kyslíku dosažená při práci velkých svalových skupin. Vyjadřuje se v l/min nebo v ml/min/kg.

• Maximální hodnoty VO2max u mužů 70 - 80 ml/min/kg , u žen 70 - 75 ml/min/kg
• VO2max je ukazatelem výkonnosti transportního systému pro kyslík
• Hodnota VO2max závisí na věku, pohlaví, hmotnosti, trénovanosti a může se měnit v rozsahu 20-30%.

Aerobní kapacita

- využívání co největší části VO2max co nejdéle bez výraznějšího zapojení anaerobních energetických procesů.

• Udává se v % VO2max
• Chápe se jako schopnost pracovat v aerobním režimu

Aerobní výkon a aerobní kapacita spolu do jisté míry souvisejí, vysoká úroveň jednoho však automaticky neznamená vysokou úroveň druhého.
Intenzita zatížení na úrovni 100% VO2max se označuje jako kritrická intenzita. Tou je možné pracovat pouze 5 - 10 min bez přerušení, vyjímečně trénovaní 15 - 20 min. Tato intenzita však způsobuje výraznou produkci LA, a tím změny vnitřního prostředí, které nejsou vhodné pro trénink. Energeticky je zabezpečována anaerobní glykolýzou, ale především aerobním štěpením glykogenu.

Anaerobní práh ( ANP )

Při zvyšování intenzity zatížení dochází v určitém momentu k výraznému zapojení anaerobní glykolýzy. Tato intenzita je u netrénovaných cca 40 %VO2max a u trénovaných až 70% VO2max. Tento moment se projevuje prudkým zvýšením krevního laktátu a označuje se jako anaerobní práh (ANP). Hladina LA dosahuje v krvi hodnoty 4 mmol/l. Konkrétní úroveň ANP se zjišťuje laboratorně, z průběhu tzv. laktátové křivky. K praktickému využití je vhodné stanovit odpovídající tréninkové ukazatele (např. rychlost lokomoce, tepovou frekvenci, počet cvičení za čas a pod. ). Intenzita na úrovni ANP klade vysoké nároky na aerobní systém, přičemž je minimalizována aktivace LA systému. Hodnoty ANP dosahuji veliké inter a intraindividuální rozdíly. Proto je potřeba stanovit individuálně odlišné zatížení. To je na amaterské úrovni obtížné, i když existují jednoduché způsoby jak ANP přibližně určit.

Pokud zvýšíme intenzitu a pak ji konstantně udržuje, ustanoví se znovu rovnováha mezi odbouráváním a tvorbou laktátu ( hladina laktátu zůstává na 4 mmol/l ), při dalším zvýšení intenzity však dochází k nerovnováze ve prospěch tvorby laktátu.

• ANP - anaerobní prah - laktát 4 mmol/l, okolo 180 tepů/min

Aerobní práh ( AE )

Až do hodnot laktátu 2 mmol/l, jde o aerobní látkovou výměnu. Pokud je nutná intenzivnější svalová práce a nedostačuje již přísun kyslíku, přecházejí svalové buňky na anaerobní glykolýzu. Tvoří se více laktátu, než může být odbouráno, v důsledku toho roste koncentrace laktátu v krvi. Tato fáze se označuje jako aerobně-anaerobní přechod, nebo aerobní práh.

Platí obdobná poznámka se zvýšením intenzity a pak jejím konstantním udržování.

• AE - aerobní prah - laktát 2 mmol/l, cca do 150-160 tepů/min

Rychlostní vytrvalost

Základní charakteristika

• úzce souvisí s rychlostními schopnostmi
• projevuje se v délce trvání do 20 s ( někdy se uvádí až 50 s )
• na energetickém krytí se podílí ATP-CP systém
• nízká tvorba laktátu

Zatímco rychlost spojujeme s nejvyšší možnou intenzitou, rychlostní vytrvalost je dána dobou udržení maximální intenzity, případně opakováním pohybové činnosti na úrovni dané intenzity (blízké maximální).